Kampaň Proti kolapsu zdravotnictví symbolicky začala v Orlové na severu Moravy, kousek od polských hranic. Místní lidé si už totiž odbyli ten nejhorší scénář - z kdysi proslulé nemocnice jsou dnes v podstatě trosky a lidem chybí zdravotní péče. Musí cestovat do sousedních měst.
Bývaly doby, kdy byla Nemocnice v Orlové vyhlášená ortopedickými zákroky. Pacienti, kteří pod ní spadali, měli třeba výměnu kyčle rychleji a přinejmenším na stejné úrovni jako ve špičkových centrech například v Praze. Nemocnice pochopitelně poskytovala i další širokou péči, včetně té akutní lůžkové a dalších ambulancí.
Ty doby sice nejsou tak dávno minulé, přesto je teď původní nemocnice v troskách. Funguje dnes především jako léčebna dlouhodobě nemocných, i když několik ambulancí ještě zbylo. Původní nemocnice zanikla letos v březnu politickým rozhodnutím krajských zastupitelů, kteří zrušili akutní lůžkovou péči a přesunuli ji "mimo město".
Zhruba třicetitisícová Orlová tak přišla o potřebnou zdravotní péči. Místní pacienti teď spadají pod přetížené nemocnice v Karviné a v Havířově, které je navíc nezřídka odmítají - a to dokonce i záchrankám. Přímo ve městě přitom stojí zachovalá a rekonstruovaná nemocnice s vybudovanými operačními sály za desítky milionů korun.
Orlová jako symbol úpadku zdravotnictví
Symbolicky právě v Orlové odstartovala kampaň Proti kolapsu zdravotnictví. Sdružuje čtrnáct organizací - lékaře, sestry, nemocnice, charity a dokonce i pacienty. Ti všichni si zvolili jednotné jméno "krizový štáb".
Jejich obecným cílem je získat pro podfinancované české zdravotnictví více peněz - hranice, které chtějí dosáhnout je 9 procent HDP, což je stále pod evropským průměrem, ale pořád o více než dvě procenta než české zdravotnictví z rozpočtu dnes čerpá.
Nejaktuálnějším požadavkem krizového štábu ovšem bylo, aby ministr zdravotnictví Adam Vojtěch rozpustil nadměrné rezervy na účtech zdravotních pojišťoven. Ty nyní dosahují zhruba 60 miliard a zdravotníci jich pro příští rok žádali uvolnit 25, aby pomohly zadluženým a krachujícím nemocnicím nebo domácí péči a nemusel se opakovat osud Nemocnice v Orlové.
Je strašné být v Karviné starý nebo nemocný
Štábu kampaně Proti kolapsu zdravotnictví stačilo v podstatě jen vztyčit velký zelený stan před místní radnicí. Přestože zrovna v pondělí zasáhly celý kraj masivní bouřky a déšť a zvolené místo navíc nebylo tak frekventovanou zónou, pod stanem se k podpisu petice vzápětí zastavovaly spousty místních. A nešetřili naštváním.
Nebylo ani nutné je příliš zpovídat, obvykle začali rozčileně sami. "Je to tady strašné, když jste starý nebo nemocný. K lékaři musím dojíždět do jiného města," rozpovídal se hned starší pán s francouzskými holemi.
Ještě horší byla osobní zkušenost dalšího seniora: "To už není možné, co se tady děje. Měl jsem potíže se srdcem. V Orlové nebylo kam jít, jedete proto za doktorem do Karviné , kde vás odmítnou a v Havířově vás pošlou domů. Vzal jsem auto a dojel si do Třince. Tam si mě už nechali, domů mě nepustili a brzy jsem šel na operaci."
Další senior vyprávěl neověřitelný příběh svého známého, který se nedočkal ošetření u vlastního nepřítomného lékaře v Orlové a zastupující doktorka ho poslala domů, ať přijde v pondělí. Muž pak prý o víkendu doma zemřel.
Zdravotnictví není lhostejné ani mladým
Do debaty se u stánku s peticí sice pouštějí většinou starší lidé, které pochopitelně trápí už nějaké neduhy a zdravotní péči potřebují častěji a naléhavěji, ale překvapením je, jak často se zastavují i mladí lidé. Ti obvykle nemívají potřebu ani zájem podepisovat petice, tím spíše za zdravotní péči.
Přesto jich není málo. Asi pětadvacetiletý pár se pod petici také podepisuje, dokonce děkuje a oba tvrdí, že i oni chápou tenhle problém Orlové a že jim nemocnice "chybí nebo jednou může chybět". Následuje i mladá maminka s kočárkem...
Za několik hodin v petičním stanu a "Polní nemocnici" (s lékařskými proprietami z minulého století) podepisuje na nepříliš frekventovaném náměstí a navzdory silnému dešti petiční archy víc než 150 lidí.
Nejspíš se jim není co divit. Orlová totiž už dva roky za sebou obhájila nelichotivé 206. místo v Indexu kvality života, který v Česku sestavuje společnost Deloitte. Jednou ze třech posuzovaných kategorií je právě "zdraví". Číslo 206 je to úplně poslední a jinými slovy to znamená, že v Orlové se žije v Česku lidem nejhůře. Už dva roky po sobě.
Budovy nemocnice by mohli závidět i Pražáci
Zelený petiční stan zůstává na místě, ale akce se po poledni z části přesouvá přímo do Nemocnice v Orlové. Nevelký sál se sice zaplní lidmi v bílých a a modrých "uniformách", ale na tak velkou nemocnici se to zdá stále příliš málo - tak asi dvě školní třídy.
Ten pocit ovšem trvá jen do chvíle, kdy se novináři dozví, že přišlo asi 80 procent personálu. V tu chvíli je i laikovi jasné, že tahle nemocnice rozhodně už není tak úplně nemocnice, ale spíše opravdu léčebna.
Zajímavé je, jak to kontrastuje se stavem budov. Novotou stále září plastová okna a zateplená fasáda, ani interiér není nijak odpudivý, ale spíše překvapivě zachovalý a příjemný. Pražák, který někdy byl v Nemocnici Na Bulovce, by nepochybně zbledl závistí.
Zrcadlo do nikam
Místní lékaři, sestry a další zdravotníci tady jako první v zemi viděli videoklip ke kampani Proti kolapsu zdravotnictví.
Reakce publika by se dala popsat jako "velmi chápavá". Diskuse s organizátory kampaně z odborového svazu zdravotnictví a Lékařského odborového klubu pak nepostrádá emoce. Je znát, že i místnímu personálu osud nemocnice vadí. Někteří dokonce mluví i o smutku, protože zažili nemocnici v dobách největší slávy a teď i největšího úpadku. Na místě přibývá přes padesát dalších podpisů pod petici Proti kolapsu zdravotnictví.
Když z nemocnice odcházíme, všímám si velkého kulatého a vypouklého zrcadla u hlavního vchodu. Takového, jaké vídáme na nepřehledných křižovatkách, ale ještě o kousek většího než jsou ty moderní. Chvíli zkouším, odkud a kam na něj má být vidět. Je to místo vedle vchodu, kam kdysi sanitky nejspíš přivážely akutní případy. Tehdy tu nepochybně panoval ruch, adrenalin, stres a bylo tu živo. Dnes je to zrcadlo i po dešti hodně omšelé a kalné a vlastně ani není proč se do něj dívat...
David Garkisch
Zdroj: Nasezdravotnictvi.cz
